Švýcarský architekt, který se
narodil 26. Dubna v Basileji jako syn truhláře. Zaučil se truhlářem, začal
studovat uměleckoprůmyslovou školu v Basileji a později v šedesátých letech na
New Yorker Pratt Institute (studijní obory: architektura a design).
Na začátku své architektonické
kariéry se věnoval převážně restaurátorství a historickým rekonstrukcím, když
pracoval na konci šedesátých let jako konzultant a inspektor na zachování
historických památek v kantonu Grisons a později v sedmdesátých letech jako
lektor konzervace a dokumentace historických památek na univerzitě v Curychu. Rovněž
se věnoval akademické činnosti na řadě významných univerzit.
Za své dílo získal samozřejmě
mnoho ocenění a v roce 2009 obdržel prestižní Pritzkerovu cenu.
Zumthor je ženatý, má tři děti.
Rád hraje tenis, má rád dobré doutníky, margaritu a jazz, obdivuje filmy finského
režiséra Akiho Kaurismäkiho.
“Later that evening, I talked to a friend about
Aki Kaurismäki’s latest film. I admire the director’s empathy and respect for
his characters. He does not keep his actors on a leash: he does not exploit
them to express a concept, but rather shows them in a light that lets us sense their dignity, and
their secrets. Kaurismäki’s art lends his films a feeling of warmth, I told my
colleague - and then I knew what it was I would have liked to have said on the
tape this morning. To build houses like Kaurismäki makes films - that’s what I
would like to do.”
— Peter Zumthor (Thinking Architecture)
„Radikální diatonika, silné a
diferencované rytmické skandování, zřetelná melodická linka. Jasné a syrové
harmonie, břitké paprsky zvukových barev, posléze čistota a průzračné hudební
předivo a pevná formální osnova.“ (André Bukurešlijev „o typické ruskosti v hudební
mluvnici Igora Stravinského“) – Tento citát visí v jeho kanceláři a podle
toho pracuje.
Sám o sobě říká, že největším
komplimentem pro něj je, když z jeho stavby nejde vyčíst žádný styl. Jde
mu především o to, aby se věci stali sami sebou, byly tím, čím doopravdy jsou.
Protože takto jsou tím, čím chtějí být. Pak jsou v souladu. Nemyslí tím jen stavbu jako takovou, ale i jednotlivé materiály (na které klade velký důraz) musí být v souladu. Říká, že můžeme sdružovat různé materiály. Musíme ale brát v úvahu to, že existuje bod, kdy jsou od sebe moc daleko - nevibrují spolu, a také bod kdy jsou příliš těsně - jsou mrtvé.
Pan Architekt o architektuře
přemýšlí jako o hmotě, membráně, obalu, zkrátka o všem co je kolem nás – o těle,
kterého se můžeme dotýkat. To, co je kolem nás - prostor, hmota. Zumthor, jak
sám píše ve své knize atmosféry, se snaží postavit něco, kde vnitřní tvar, tedy
ten prázdný prostor uvnitř neodpovídá tvaru vnějšímu, kdy tu hmotu
nerozpoznáváme… je skrytá. Odehrává se tam i hra soukromého a veřejného. Jde mu
o to, aby fasáda, když se na ni podíváme tak říkala „Jsem, mohu, chci; všecko možné,
co zadavatel stavby spolu s architektem chtěli sdělit. Všechno vám ale
neukážu. Ledaco je uvnitř a do toho vám vůbec nic není.“
Zdroje: Peter Zumthor - Atmosféry, Promýšlet architekturu; file:///C:/Users/Khrystyna/Documents/F.A/ZAN/Peter_Zumthor.pdf; http://www.archdaily.com/452513/peter-zumthor-seven-personal-observations-on-presence-in-architecture;
Žádné komentáře:
Okomentovat