XIV. Klubovna co hledá jméno

XIII. Koncept a návrh

                                                                   

XII. Jeden den skauta

XI. Referenční stavby

I. Vineyard Högl in Wachau / Elmar Ludescher + Philip Lutz / Rakousko /2015

http://www.archdaily.com/769165/vineyard-hogl-in-wachau-elmar-ludescher-plus-philip-lutz/

II. Camp Prairie Schooner / El Dorado Inc / Kansas City / 2012

http://www.archdaily.com/281599/camp-prairie-schooner-el-dorado/

III. The Sustainability Treehouse / Mithun / Spojené státy / 2013

http://www.archdaily.com/484334/the-sustainability-treehouse-mithun/

X. Místo

HORNÍ POČERNICE - SKAUTSKÁ KLUBOVNA

šedé mračno ve vodě nad Chvaly

Nacházíme se v Praze 20 - Chvaly. "Máme" zde parcelu na kterou budeme navrhovat skautskou klubovnu pro oddíl Oheň. Místo se nachází na okraji vesnice pár minut od zastávky autobusu. 

Místo:

Když jsem tak stála a rozhlížela se dokola kolem po pozemku, napadlo mě jediné - HRANICE. 

Hranice jako místo, kde se setkávají dva protiklady -město & venkov. Z jedné strany venkov zastoupený malými domečky,  zahrádkáři, a malebným jezírkem s jakýmsi porostem připomínajícím okraj lesa. Trochu na mě ty stromy působí jako by tvořily kulisu.  Možná ani ne tolik kulisu, jako hlediště amfiteátru, které je ale k "našemu" pozemku otočené zády. Z dalších dvou stran je rozložený paraván z dřevnatého porostu a my tu stojíme a nevíme co se za ním děje. Jen k nám doléhají zvuky a můžeme akorát tušit přítomnost ruchu, který je nám vzdálený.

Pozemek na mě působí trochu jako ostrov - obklopen porostem a odříznut od veškerého dění okolo. Jen někdy ho navštíví nějací trosečníci a nechají o sobě záznam v podobě grafiti.

Celkově na mě místo působí trochu nepříjemně. Cítím tu jakési napětí. Asi jako když dojdete k hranicím a z jedné strany máte krajinu s obydlím jenž působí nekonečnou dálkou. Pak se člověk pootočí a vidí před sebou plot, povyšující se a pravící "sem nepolezeš!" Celá sousední parcela je taková dost nepřístupná a chladná. 

Okolní zástavba na mě působí dost odtažitě  - stojíte a díváte se na ni a pocit, že je až tam dá za horizontem, že se toho místa zkrátka netýká, že ze své výšky jen shlíží dolů na nás a je ráda, že je mezi námi křoví.

O kus dál:

Pomalu scházím po cestě dolů. Doprovází mě klapot mých botou, zpěv ptactva a šumění dálnice. Jarní paprsky slunce si derou cestu šedými mraky a hnědými větvemi až se dostanou k vodní hladině. Jezírko se mihotá za stromy a jeho jasná modrá barva nadlehčuje okolí a vnáší do něj život a hravost. Míjím hnědé kmeny stromů a přede mnou se rozprostírá překvapivě krásná scenérie. Skoro obraz malířův! Zprava hnědo-modravé pruhy, jenž se směrem k druhé straně plátna rytmicky prolínají a zespoda jsou doplněny o odraz, kterýžto se vlní po hladině. proužky se pomalu zkracují a postupně je přerušují malé obdélníčky a čtverečky - to už jsou zahrádkáři. Ti zde kutili až z toho ukutili pestrou mozaiku potkanou barvami a zdánlivou bezstarostností. 

Toto místo vábí páníčky k procházce, děti k lezení po stromech a érsofťáky k pobíhání mezi stromy. Ale stále je tu jakési prázdno. Pořád to není místo, kde by lidi chtěli trávit masopustní neděli, kde se sejde celá ves, baví se, tančí, zpívá.. Zde se neválí ulítané kousky cukrové vaty, nýbrž sáčky a další nepěkné věci. Není to to jádro kam všichni míří, je to koutek. Nekonečně fascinující koutek s velkým potenciálem, který zatím zůstává nevyužitý, což je strašná škoda.

Hranice není jen plot, neměnný, který je tu navždy. Je to forma, tvar, je figurální i figurativní a abstraktní. Může vycházet vstříc lidem, přírodě i historii. Stačí chtít s tím něco dělat. A to my chceme.

všude kolem je krásná příroda....

najdou se zde i kontrasty

ale přeci jen je to nesmírně pozitivní kousek země :)

IX. Výlet k Bílkově vile

         Semestr skončil a najednou po měsíci neustálého učení se objevil volný čas. No jo, ale co s ním?! Tak jsme se vydaly za architekturou a sluníčkem. Původním cílem byl Belveder, ale byl zavřený. Dovnitř jsme se sice nedostaly, ale výhled na Prahu nám zlepšil náladu. (a selfí s dvojbarevnou střechou také 😊 )

A teď k vile!

         Pan Bílek byl sochař, grafik a navrhl dům pro svou rodinu. Byl to symbolista a symboly najdeme všude v jeho dílech i v domě. Sám dům je také svým způsobem symbolem, který má vyjadřovat "...Život jako pole plné zralých klasů, skýtající výživu bratří na každý den. Mnohé klasy svázané ve snopy - sloupy. Některé ze sloupů nedostavěny, protože ničeho nenesou. ..." 

         Dům má zajímavý půdorys - je to stopa kosy sklízející obilí. Pole se objevuje i v domě. Všechny kliky od dveří mají tvar lístečků a na některých je i brouček. Dveře a dvířka zdobí různé luční kvítí nebo ptáčkové a v horním patře je reliéf vlaštovky u svého hnízda. Je zajímavé, jak důmyslně vytvořil svůj ateliér s různými malými průlezy a průhledy ze kterých se mohl dívat na své sochy ze shora. 

Celý koncept domu a veškeré drobnosti okolo mi připadají nekonečně krásné, protože dohromady to vše tvoří celek, který je nezaměnitelný, který říká - já jsem dům Františka Bílka a jeho rodiny, nikoho jiného. ..

VIII. Galerie

Vycházela jsem z inspiračního obrázku. Jinými slovy, snažila jsem se do návrhu dostat cestu, průnik a proměnlivost z které po dalších úvahách vznikla podobnost. 

PRŮNIK & CESTA & PODOBNOST

Roli paprsku, který prochází skleničkou jsem přidělila lidem, kteří do galerie přichází dlouhou cestou zanořující se do terénu a prostupující celou budovou. Tato cesta rozděluje objekt na dvě podobné části, ve kterých se rozprostírají výstavní prostory. 

Pohled dovnitř:

Pohled zvenku: